Navštívili jsme dvě ze tří Věstonickejch hospůdek respektive restaurací a byli jsme naprosto spokojený. Večer jsme seděli a povídali s lidma z Ostravy, který přijeli na vinobraní do Mikulova a snažili se nás přesvědčit, abychom se tam taky vydali. Na(ne)štěstí jsme měli už jiný plány na sobotu a to byl pěší výlet do Klentnice (vlastně do vyhlášenýho Café Fara) a následný šplhání po Pálavě a hledání Dívčích hradů. 

V Klentnici to bylo úžasný, poprvý jsem ochutnala Espresso Tonic a zamilovala jsem si to (taky jsme tam viděli loňskýho vítěze soutěže MasterChef!!!). Překvapilo mě, že se na Faru v době oběda stojí fronty, ale byla jsem příjemně překvapená, když jsem si tu frontu vystála - fakt to stálo za to. 

Dívčí hrady mě překvapily svym nádhernym výhledem na Nový Mlýny a taky na Dolní Věstonice (celou dobu mě zajímalo, jestli ve Věstonicích nemají nějaký čupr muzeum, když se tam našla ta slavná Venuše, ale nemají :(, takže jsem byla smutná). Horší na Dívčích hradech byla ta cesta k nim. V neskutečnym vedru se hrabat do kopce (ještě ke všemu jsme si vybrali fakt boží cestu, která nebyla vyznačená NIKDE) a vlastně taky každejch půl hodiny zastavovat na pití a pak trpět žízní, protože jsme to supr póčo trochu podcenili a vzali si málo vody (díky Faře za malinkatý umyvadýlko na záchodcích a tudíž i záchranu našeho života :D). 

No a konečně, abych taky nezněla tak, že si na celej sobotní výlet stěžuju, tak můžu říct, že výlet byl zpětně dokonalej. Užila jsem si to, poprvé jsem ochutnala opravdickej burčák a užila si skvělej večer s lidma, co s náma bydleli v hotýlku. Každýmu můžu výlet na Pálavu maximálně doporučit, akorát vám radím, vemte si s sebou dostatek vody a jděte podle mapy a po vyznačenejch stezkách, protože pak si tu přírodu, která je mimochodem opravdu na jedničku, užijete asi mnohem víc a nebudete (jako já) pořád nadávat, co to bylo zase za skvělej nápad.

Rozhodně doufám, že se mi zase někdy podaří se na Pálavu podívat a taky doufám, že se třeba jednou podívám na vyhlášený Mikulovský vinobraní.